A je tu pokračování článku o stavbě makety meziválečného letadla bratří Šimůnků z roku 1926. Stavba se trochu protáhla, ale mojí snahou je dodělat letadlo na jarně-letní zálet 2013. Počínaje tímto dílem přecházím na jiný způsob vytváření článku. Vždy jsem nejprve nashromáždil několik fotografií ze stavby, aby to mělo smysl publikovat. Nyní ale budu postupně vkládat nové fotografie ze stavby vždy na konec článku a pokud délka článku naroste natolik, že si zaslouží rozdělit, udělám pokračování v dalším díle. S každou novou aktualizací článku nebude chodit žádné upozornění emailem, koho zajímá jak stavba pokračuje, se sem čas od času stejně podívá.
Pokračování ve stavbě
Potah přední části jsem udělal z balsy 3mm, lepil jsem epoxydem, díky většímu pnutí oblouku. Motorová přepážka je 8mm silná (3vrstvy letecké překližky 2.5-3-2.5mm) a zezadu jsou přilepeny, nebo spíše epoxydem zajištěny proti vypadnutí 4mm truhlářské matky.
Dále jsem přilepil na přepážku trupu desku z topolové 3mm překližky pro uchycení regulátoru. Je navíc podložen 8mm pěnou, tlumící případné vibrace.
Zatím jen tak na zkoušku jsem přichytil páku kniplu k servům, abych zjistil šířku záběru kniplu, aby mi nenarážel do palubní desky a zároveň neutiskoval budoucího pilota
Vyplétaná kola
3.3.2013 - Ráfek je soustružený hliník, tloušťka stěny obrobku je 2mm. Sám o sobě je dostatečně tuhý. Šířka ráfku je 11mm, jako pneumatiku použiju mikroporézní pryž, kulatina 15mm. Vnitřní rozměr ráfku je 7mm. Nejprve jsem si udělal proužek papíru, omotal po obvodě a tím jsem získal délku obvodu, Na papír jsem rozměřil celkem 36 dílků pro navrtání výpletu. Protože hliník je svinstvo, nejprve jsem předvrtal díry 0.8mm a pak dokončil 1.2mm vrtákem. Jako výplet jsem použil ocelovou strunu o průměru 0.8mm.
Náboj kola je soustružený z duralové kulatiny 26mm, střed o průměru 8mm je provrtán 4mm vrtákem pro nasunutí osy kola. Původní šířka náboje na této fotografii je 45mm, ale výplet se dělal hodně obtížně a nevypadalo to hezky. Proto jsem náboje rozřízl a zkrátil středy na 5mm. S tloušťkou "talíře" 3mm měla tedy jedna polovina 8mm, po přiložení k sobě je celková šířka 16mm. Rozložení děr je 20stupňů, šablona nakreslena v Corelu a vytištěna na samolepicí papír.
Nacvakal jsem si 36 ocelových drátů 0.8mm s menší rezervou a naohýbal okraje a střídavě z obou stran prostrkal talíři náboje. Dráty jsem trochu zaoblil, aby nedošlo někdy k úrazu.
5.3.2013 - První polovina výpletu kola. Tím, že jsem výplet dával střídavě do náboje, nedochází při křížení drátů k prohýbání, které nebylo zrovna efektní. Je to hrozná piplačka a musel jsem to dělat v ruce a ne v přípravku, ale vyplétání jde snadno. Je to ještě "brnkačka" proti druhé fázi :-). Náboj v této podobě má jistou vůli do stran cca 1.5 cm.
6.3.2013 - Uchycení celého kola v přípravku na centrování. Mezi náboje kola jsem vložil 11mm dlouhý váleček s nerezové trubičky o průměru 10mm (tloušťka stěny 1mm). Nyní mám objednané elektrikářské kabelové dutinky (průřez drátu 0.8mm, délka 6mm), které použiju jako niple a budu pájet.
Při čekání na kabelové dutinky jsem ještě slepil pneumatiky z mikroporézní pryže sekundovým lepidlem a drží perfektně.
10.3. 2013 - Při upnutém ráfku a náboje v jednoduchém přípravku jsem začal namačkávat kabelové dutinky, imitující niple vyplétaného kola. Dráty jsem zkrátil, co kleště dovolili, odmastil a zkusil pájet plamenem. Bohužel to šlo špatně, nesourodost materiálů mi nedovolila prolít dutinku cínem. Při větším nahřátí, na teplotu dovolující tvrdé pájení ocelové struny, se pocínovaná měděná dutinka již tavila. Příště na to půjdu jinak a pocínuju drát před vyplétáním.
Vyřešil jsem to tedy tak, že jsem konce drátů nahřál do červena, kusem kovové tyčky je ohýbal do pravého úhlu tak, aby byla co nejmenší vůle. Poté jsem epoxydem opatlal spoje, omotal 2 závity uhlíkového rovingu a opět zajistil epoxidem.Tyčkou jsem epoxyd strkal pod dráty co to šlo. Po vytvrzení se vše dokonale zacelilo, dráty jsou bez vůlí.
Ventilek jsem vyrobil z M4 šroubu, jehož konec jsem jemně vysoustružil a čepička je ze smršťovací bužírky. Hlavu šroubu jsem zbrousil na tloušťku 1mm a natvaroval do čtverce, aby se v ráfku ventilek neprotáčel. Je přitlačovám vrstvou uhlíkového rovingu.
13.3. 2013 - Pohled na kompletní kolo. Tento stav je před černěním za studena, hliníkový ráfek bude černě eloxován a ventilek niklován.
Na éru to vypadá hezky.
20.3. 2013 - Zkoušel jsem nejprve "brynyrovat" ráfky kol, nejorve mořením, pak aplikací aktivátoru a nakonec přetřením přípravku Black Line, ale hliník, ačkoli dokonale odmaštěný acetonem i smirkem, dělal prostě mapy a černá nebyla černá. 4ernění ocelové struny bylo perfekt, ale hliník se nepovedl. Proto jsem kola znovu okartáčoval a následné moření a aktivátor použil jako podklad pro stříkání černým lesklým sprejem. Protože přípravky naruší oxydovanou vrstvu hliníku jen na chvíli, muselo se vše hned opláchnout vodou, vysušit fénem a hned stříkat.
Výsledek pak můžete posoudit sami. Lak stříkaný na odmaštěné a neoxydované vrstvě drží perfekt, ještě zvažuji následné přestříkání čirým lakem, jako ochrannou vrstvu.
Přípravek Black line jsem použil na brynýrování za studena pro vzpěry baldachýnu.
Podmínkou úspěchu je dokonalé odmaštění třeba acetonem.
Ukázka brynýrování za studena přípravkem Black Line
Kuňkadlo bude sloužit k rekreačním a zábavným letům, proto je na místě, alespoň trochu, vybavit éro nemaketovou pumovnicí. Dvířka jsou na jednom pantu.
Vyklápění provádějí dvě 9g serva od číňana, cena 40Kč/kus. Díra uprostřed je připravená na další servo "vlečného háčku". Pokud tedy k tomu někdy dojde, mám v úmyslu shazovat nejen bonbony na děti, vodní pumy, ale případně odhodím smotanou 10m stuhu, která bude držet právě za vlečný háček uprostřed a před přistáním stuhu odhodím.
Vypadá to, že dvířka nebudou překážet.
26.3. 2013 - Přední dvířka pro baterku jsem dal také na panty a drží na dvou neodymových magnetech, které se tisknou na plech přilepený v trupu. Otvírat budu malým drátovým klíčkem.